Stále u nás panuje přesvědčení, že „komu dal Bůh úřad, tomu dal i rozum.“ Ale kdo je skutečně největší odborník na podobu ulic — politici a úředníci nebo lidé, kteří na nich bydlí? Zapojení veřejnosti do plánování podoby veřejných prostor by mělo být automatické. V tomto případě naštěstí máme i pozitivní zkušenosti z ČR.
Pokud se obyvatel někdo na něco ptá, tak bohužel zatím převládá jiný přístup. Veřejnosti je předložený hotový návrh k připomínkování. Na něj se samozřejmě sesype hromada připomínek, protože teprve teď mají obyvatelé možnost se k tomu vyjádřit. Protože připomínky bývají rázu, že by celý návrh musel při jejich přijetí být hozen do koše, tak se zapracují dva tři kosmetické návrhy a jede se dál.
Jde to i jinak. Lidé jsou zapojeni již od začátku příprav. Anketami, rozhovory, setkáním nad mapovými podklady. Zjišťuje se současné využívání prostor a přání lidí, pro jaké aktivity má být do budoucna prostor určený. Až z toho vzejde zadání pro architekta (který by se měl v ideálním případě těchto aktivit osobně účastnit).
Takovým vzorovým městem, ve kterém se tento způsob zapojení veřejnosti používá je Ústí nad Orlicí. Ve městě byli zapojení obyvatelé do vytvoření koncepce rozvoje veřejných prostor, či do využití brownfieldu po bývalé textilce Perla v centru města. Studie byla vytvořena na základě rozhovorů, ankety, čtyř veřejných setkání, výtvarné soutěže pro děti, fotosoutěže a hlasování o nejpříjemnější veřejné prostranství ve městě.
