Nejstarší zmínky o lokálních měnách můžeme najít v meziválečném Německu. První úspěch se dostavil v roce 1931, kdy v městečku Schwanenkirchenu zavřeli hnědouhelný důl, který zaměstnával 500 místních obyvatel. Zkrachovalý důl koupil podnikatel Max Hebecker, který začal platit zaměstnance z 1/3 v Markách a ze 2/3 v lokální měně Wära. U dolu zřídil kantýnu, ve které se dalo nakupovat za Wära a která odebírala zboží za Wäru, čím ž ji rozšiřovala po okolí. Schwanenkirchen i okolí zažívaly hospodářský rozmach, dokud se o Wäru nezačali zajímat úřady a její používání nezakázaly. Tato problematika se používáním komplementárních měn táhne jako červená niť, protože se ukazuje, že emitent měny má značnou sílu. Proto již od počátku (a bohužel v některých případech dodnes) musely lokální měny bojovat proti odporu centrálních a komerčních bank.
Nejznámější případ použití lokální měny, označovaný jako zázrak z Wörglu, se uskutečnil o rok později. Tyrolská obec se čtyřmi tisíci obyvateli zažívalo počátkem třicátých let 20. století těžké období. Prudce se tam zvyšovala nezaměstnanost a místní radnici se rychle propadaly příjmy z daní. Nezaměstnanost dosahovala 25 %. Radnice uložila 40 000 šilinků do místní spořitelny a v téže hodnotě vydala certifikáty. Tak zajistila krytí nové měny a zároveň ji uložené peníze přinášely úroky. Každý měsíc bylo potřeba nalepit na certifikát kolek, aby si uchoval svoji hodnotu.
Během 14 měsíců zmizela nezaměstnanost, městečko bylo opravené (hodnota veřejných prací přesáhla 100 tisíc šilinků), jen v Rakousku se rozhodlo vydat svoji měnu 200 obcí a do Wörglu jezdily i zahraniční návštěvy. Pokus ale opět narazil na odpor centrální banky, tentokrát rakouské. Ta v roce 1933 dokonce poslala do městečka armádu, která experiment zastavila.
