Jiné Žabovřesky jsou možné!

Daně v rukou občanů I

Participativní rozpočet je zásadním krokem na cestě k participativní demokracii. Tedy k takové správě společnosti, kde vláda skutečně náleží lidu, a nikoli politickému establishmentu.

Participativní rozpočet je jedním z účinných ná­strojů samosprávy, který má přiblížit rozhodování ve smyslu subsidiarity co nejblíže lidem, jichž se takováto rozhodnutí nejvíce dotýkají. Participativní rozpočet ve většině svých podob dává ob­čanům možnost ovlivňovat zásadním způsobem toky financí v obcích, regionech a někdy i v jed­notlivých státech.

Stručně to popsal Ivo Bělohoubek již v roce 2002 v Sed­mé Generaci: „Město je rozděleno do obvodů a v každém z nich se několikrát do roka koná shromáždění občanů, na kterém lidé rozhodu­jí o rozdělení prostředků z obecních rozpočtů a možnostech řešení lokálních problémů. V Porto Alegre dostalo zelenou vzdělání a zdravotnictví, ale město se úspěšně vypořádává i s problémychudoby. Ani menšinová témata, u kterých je nebezpečí, že budou při participativním přístu­pu převálcována tyranií většiny, nepřicházejí zkrátka.

Participativní rozpočty mají ještě jeden efekt, který se do budoucna jeví jako strategická deviza: pěstují politickou kulturu a vychovávají občany, angažující se v řešení problémů své­ho města. Tímto se občané stávají důležitým aktérem lokální politiky a vytvářejí skutečnou občanskou společnost. Ta se pak konkrétní ka­ždodenní praxí, spíše než obecnými prohlášení­mi o boji proti neoliberalismu, stává politickou protiváhou virtualizující se „globality“, jak by nepřítele lokality nazvali Manuel Castells nebo Zygmunt Bauman.“

Než se začneme bavit o participativním rozpočtu, musíme si říci, co je komunitní práce. Ta je totiž předpokladem úspěšné aplikace téměř každé participativní techniky určené k efektivnějšímu a transparentnímu řízení společnosti občany.

Rozvojová komunitní práce (Community organizing) je proces, ve kterém jsou lidé žijící ve stej­ném prostředí, v podobné situaci, atp. přivedeni k tomu, aby jednali ve společném zájmu a prosa­zovali společný prospěch. Tato činnost může být koordinována organizací, sítí institucí, nebo ad- -hoc utvořenou skupinou v rámci dané komunity. Spolupráce s vnějšími aktéry samozřejmě není vyloučena, a naopak může celé věci prospět.

Komunitní pracovníci spolupracují aktivně s čle­ny komunity, spoluorganizují setkání různé roz­hodovací úrovně, hledají podporu u sociálních, komunálních a státních institucí a dalších re­levantních aktérů. Cílem rozvojové komunitní práce je najít realistické a proveditelné možnosti zlepšení situace komunity, a to prostřednictvím vlastních sil a za pomoci zvýšené účasti na cel­kovém politickém rozhodování. Výsledkem je posilování vlastních kapacit občanů a demokra­tizace veřejné správy.

Komunitu mohou tvořit lidé spojení společným zájmem, problémem nebo žijící na stejném mís­tě. Komunitu lidé tvoří tím, že společné problémy a zájmy sdílejí a podílejí se nějakým způsobem na jejich řešení.

Vznik participativního rozpočtu

Vznik participativního rozpočtu (PR) je spojen s Porto Alegre – hlavním městem brazilského státu Rio Grande do Sul. Vládnoucí levicová Stra­na pracujících zavedla tento model v roce 1989. Na počátku se procesu zúčastnilo tisíc občanů, během dvou let stoupl počet na osm tisíc a v ná­sledujících letech se ustálil na dvaceti tisících účastníků. Participativní rozpočet byl následně zaveden v celém federativním státě Rio Gran­de do Sul a v roce 2002 se tam na tvorbě PRpodílelo čtyři sta tisíc lidí. V současné době se občanské iniciativy a mnozí politici snaží zavést participativní rozpočet i na celobrazilské úrov­ni. Ruku v ruce s tím se tam také rozvíjejí další aktivity, které umožňují občanům podílet se na veřejné správě.

Postupem času se začala zapojovat další města v Latinské Americe, v Evropě i v Severní Americe.

Definice a stručná charakteristika

„Participativní rozpočet je proces demokratického a dobrovolného spolurozhodování – skrze něj ob­čané rozhodují přímo a ve spolupráci s jejich vlá­dami či zastupitelstvy o směrování veřejných zdro­jů, které budou užity exekutivou pro implementaci sociálních politik i programů a prací na infrastruk­tuře a to vše pro podporu lokálního rozvoje.“

K tomu je možno připojit několik obecných zásad.

  • Proces: Není žádný předem daný návod, žád­né uniformní modely. Techniky a institucionál­ní rámce se neustále vyvíjejí.
  • Přímá cesta: PR zvyšuje podíl přímé demo­kracie, jako doplňku k zastupitelské demokra­cii. To ovšem vyžaduje vytváření nových in­stitucí – dohody, veřejná shromáždění a fóra, média a komunikaci atd.
  • S exekutivou: Je nezbytná existence podpůr­ného rámce a partnerského přístupu ze strany exekutivy a zastupitelů.
  • Veřejné zdroje: Rozpočty reflektují občanskou angažovanost při vytváření ekonomické politi­ky se zaměřením na reálné potřeby sociálních a materiálních potřeb obyvatel.
  • Místní rozvoj: Zaměřený na potřeby obyvatel a vysokou míru identifikace občanů.

Jako politický nástroj a veřejný transparentní proces má proto participativní rozpočet potenciál přispívat ke zvýšení občanských aktivit.

  • Participace na monitorování ekonomických politik a zvyšování bezúhonnosti ve veřejném sektoru.
  • Občanské vzdělávání
  • Zvyšování ekonomické gramotnosti
  • Zvyšování sebevědomí a asertivity vůči veřejným institucím
  • Voice & recognition
  • Zajišťování základních služeb a podpůrných aktivit pro nejchudší a marginalizované. Public and pro-poor basic services
  • Řešení konfliktu a tím vyšší využití společenského kapitálu.

PATomáš Tožička

Text je převzatý ze sborníku konference Rozhodujme o svém městě, ke stažení zde.

Miniaplikace